Z mnoha stran a v mnoha ohledech se opakovaně v odborné veřejnosti, na diskusních forech, na odborných konferencích, ve městech a obcích, v krajích a samozřejmě i mezi laickou veřejností diskutuje téma kvality sociálních služeb pro seniory a zdravotně postižené, včetně ochrany lidských práv. Zákon o sociálních službách stanovuje způsoby a kriteria jak kvalitu ověřovat a pro ten účel definuje standardy kvality a jako nástroj ke kontrole stanovuje tzv. inspekci kvality. Řada poskytovatelů sociálních služeb (dříve ústavy nebo domovy důchodců) se snaží naplnit uvedené požadavky zákona, což v současné ekonomické situaci není jednoduché. Výraznou pomůckou ke zvýšení kvality je vzdělávání pracovníků a to taky není zadarmo. Proto se někteří poskytovatelé rozhodli reagovat na tzv. Výzvu  č. 66 vyhlášenou MPSV, financovanou z 85 % z Evropského sociálního fondu a spolufinancovanou (15 %) ze státního rozpočtu ČR.
Jaké překvapení však nastalo, když se žadatelé dozvěděli, že MPSV v rámci úsporného balíčku zřejmě respektovalo doporučení ministerstva financí, nebo snad nějaké usnesení vlády a v podstatě zastavilo úhradu národního podílu. To však ve své podstatě znamená, že naše země přichází o značnou část prostředků, které mohly proudit do sociálních služeb, do zvýšení jejich kvality, do vzdělávání pracovníků v sociální sféře, do kultivace prostředí ústavních zařízení.
Víte, přátelé....Jsem mnohaletým pravicovým voličem, ale ve stínu snad už končící ekonomické krize, úsporných a reformních balíčků mi občas přijde postup naší vlády v některých věcech jako odporující zdravému selskému rozumu. Zvlášť proto, že žádost jsme připravili a podali v termínu 17. 10. 2010 a mezitím jsme se z neformálních zdrojů dozvěděli (po půl roce), že stejně máme smolíka a nic nedostaneme. Tak mě napadlo, že snad, že by našemu domovu a našemu zpracovateli žádosti mohlo MPSV udělit aspoň „Bobříka trpělivosti....“

 Jan Sembdner
Autor je ředitelem domova důchodců a členem SNK ED