Je čas volit „malé“ politické strany ?

Naši trvalou předvolební atmosféru opět dokumentují průzkumy tzv. veřejného mínění, ve kterých se dovídáme, že náskok ČSSD a ODS se snižuje nebo naopak zvyšuje, a že v parlamentu budou určitě komunisté, křesťané a zelení se pohybují na hranici volitelnosti, tedy 5%. Ostatní strany získávají tak maximálně 2%, což je žalostně málo a podle většiny našich občanů, a hlavně politiků, odebírají tyto strany hlasy velkým stranám, které kdyby velké strany dostaly, mohly by vládnout snadněji, neboť by nemuselo docházet k přebíhání zleva doprava, případně naopak. Proto malé strany volit nebudeme! Trochu slabý argument, zejména po ukázkové volbě prezidenta, která ukázala opět na skutečnost – oč tady vlastně běží. Ze zvolených politiků, někteří „slouží“ občanům dvanáct, patnáct, dokonce i více let, se stali vyvolení, kteří dobře vědí, že hra na pravici a levici je skutečně jenom hrou a vlastně jde jenom o peníze, aby došly správnou cestou tam, kde mají být. Stručně řečeno – všude tam, kde je třeba parazitovat na státním rozpočtu, tedy penězích daňových poplatníků. Jeden z bývalých ministrů financí, nikoliv vlády pravicové, mně na jeden písemný dotaz odpověděl, že je třeba podporovat podnikání s přiměřenou mírou zisku. Co je přiměřená míra zisku však žádný zákon nedefinuje a tak nám korupční prostředí nejenom rozkvétá, ale přímo bují jako zhoubný nádor. Za bolševika se mezi lidmi říkala zkratka – KOPVSB: „Kam oko pohlédne, všude samý bordel“. Dnes bychom mohli nahradit poslední písmeno B za písmeno K a říkat korupce.  

V lednu roku 2006 došlo, po mnohaměsíčních jednáních, dohodách, ale i rozporech, ke sloučení dvou politických subjektů, které měly velmi blízké středopravicové programy i velký úspěch v prvních volbách do Evropského Parlamentu v roce 2004. Již v samotném názvu SNK ED je vyjádřen původ této nové strany. Politické hnutí SNK ( Sdružení nezávislých kandidátů) vzniklo v obcích a menších městech, kde všichni znají každého a za každým zvoleným zastupitelem je vidět jeho práce, vztah k lidem i k celému regionu. Programem SNK bylo zapojení co největšího počtu občanů do správy věcí veřejných, svobodný rozvoj občana, ochrana slabších jednotlivců, rodin a národnostních menšin. Byl kladen důraz na vládu práva i na jeho rychlé, účinné a spravedlivé vymáhání. ED - Evropští demokraté - měli tytéž cíle, jenom s tím malým rozdílem, že měli oporu zejména v Praze a některých větších městech naší republiky. ED i SNK jednoznačně podporovali integraci našeho státu do všech struktur sjednocené Evropy se vším, co je nám vlastní - o to nesmíme přijít. Myslím, že právě poslanci, zvolení za naši stranu do EP tento program důsledně prosazují. Bohužel však v našich médiích o těchto aktivitách nejsou žádné informace a čtenář, resp. posluchač nebo divák, musí být odkázán na internetové zprávy. Nemohu se ubránit přesvědčení, že sdělovací prostředky jsou ovládány politickými stranami, které tak veřejné mínění směřují na jedinou cestu – nepřipustit další politický subjekt k „lízu“. Jeden z mnoha článků – tentokrát v Lidových novinách napsaný panem Zahradilem, také europoslancem, a nazvaný „Antiklausovci už s Klausem nemají proč válčit“, je toho klasickým dokladem. Jednak by totiž mohlo dojít k rozmělnění „desátků“ a hlavně – co kdyby náhodou někdo našel cestičky a tunely, kterými putovaly penízky. Různá konta ve Švýcarsku, daňových rájích, v Africe, nově v Liechtensteinsku jsou stále neobjasněna a těžko kdy budou. Vždyť, když jsem vyvoleným, mám své místo v zastupitelských orgánech jisté a když náhodou nejsem zvolený, stanu se někde náměstkem na ministerstvu, třeba na ministerstvu obrany, nebo i jinde. Myslím, na rozdíl od pana Zahradila, že Jan Švejnar, nejenom, že dávno pochopil, ale určitě hodně ví o původu korupčního prostředí z počátku devadesátých let a co kdyby začal náhodou věci pojmenovávat a také, nedej bože, personifikovat!  
 Není třeba zastírat, že i sám název strany SNK ED dává možnost sloučení všech „nezávislých“ do jednoho politického subjektu, protože roztříštěnost hlasů jenom nahrává kamenným parlamentním stranám. Současný, uzavřený, politický systém dává tak možnost se uplatnit na „velké“ politické scéně ( parlament, senát, kraj ) pouze pěti stranám a obce a města, nechť si dělají „malé strany“, vždyť je máme pod kontrolou a tu a tam, když není zbytí, se do nějaké koalice dostanou. Nesmí se však stát, aby během jednoho volebního období, které je zpravidla čtyřleté, se politik infikoval záhadnou infekcí, která má hlavní příznaky – společenská korupce, arogance, nekontrolovatelná moc, pohrdání vlastními členy strany a nakonec i voliči, kromě dnu voleb. Léčba tohoto syndromu je skutečně velmi obtížná, neboť oponenti, tedy lidé s jinými názory, jsou „demokraticky“ likvidováni tím, že nejsou zvoleni do stranických orgánů většinou hlasů oddaných nebo zmanipulovaných straníků a již se nemohou stát vyvolenými. 
Všechny tzv. „malé politické strany“ mají své programy, které se sice líbí občanům, ale pořád je tady to otřepané klišé: „Hlas malým stranám je vyhozeným hlasem, protože tyto strany nedostanou potřebná procenta ke zvolení, a proto je lidé nemají volit“. Další zaklínadlo: „A koho jiného mám tedy volit, když mě všichni zklamali?“ Není koho volit a tak buď k volbám nepůjdu nebo- dám hlas pravici nebo levici podle svého osobního přesvědčení a jsme tam, kde jsme byli. Komunisty už pomalu nikdo nechce, ale jsou tady jako strašítko a hlavně na ně můžeme stále svádět všechny neúspěchy transformace, i když jsme již pomalu dvacet let od tzv. „sametové“ revoluce“. Křesťané jsou ohební na obě strany, podle síly větru zprava nebo zleva, zeleným stále ještě nerozumíme, napůl se chovají jako pravice, napůl jako levice a tak budeme volit ČSSD nebo ODS. Představitelé těchto stran se sice navenek nenávidí, ze zásady se vším s čím přijde ten druhý nesouhlasí, proklamují veřejně nulovou toleranci, ale pokud není možná koaliční smlouva, tak uzavřeme světový unikát – smlouvu opoziční a jedeme dál!  
Proto si myslím, že otázka nezní, zda volit či nevolit „malé strany“, ale už nastal nejvyšší čas, aby byly voleny jiné, tedy i „malé strany“. A nově zvolení kandidáti, nechť ukáží v čem jsou jiní, co umí a jaký mají charakter. Politikem se může stát každý, všeho schopný, ale naopak politik zpravidla není dobrým architektem, lékařem, vědeckým pracovníkem, ba dokonce ani dobrým řemeslníkem.

….“ Cílem volebního programu SNK ED je vytvoření optimálních podmínek pro život občanů v právním a fungujícím státě, který se opírá o rozvinutou místní a regionální samosprávu a uplatňuje princip rozhodování co nejblíže občanům. … Ve svém programu usiluje o vyvažování oprávněných zájmů všech společenských skupin“
Celé stanovy jsou uvedeny na www.snked.cz


  MUDr. Jiří Štětina, předseda Oblastní rady SNK ED Hradec Králové