Vraťme fair play do života.
----------------------------------
Hokejový internacionál, mistr světa Augustin Bubník je neuvěřitelně mladý senior. Přinutit ho, aby si v denním programu našel chvilku a pohodlně v křesle odpovídal na novinářské otázky není snadné. Teď se proti mně usmívá a já přemýšlím čím začít. Tím odpolednem v hospůdce U Herclíků, kde se 13. března 1950 sešla naše hokejová reprezentace, místo toho, aby odletěla obhajovat titul mistrů světa? Údajně proto, že reportéři Laufer a Procházka nedostali víza. Zklamání hráčů bylo pochopitelně obrovské. Tvrdí chlapi za chvilku nešli daleko pro tvrdá slova a na to čekala Státní bezpečnost, která je rovnou odtud odvezla, uvěznila a soud ve smyšleném obvinění dokonce navrhoval i tresty smrti za velezradu, špionáž, rozvracení socialistického zřízení a hanobení činitelů, ale nakonec jim dohromady vyměřil 77 let káznice . Na Augustina Bubníka z původního návrhu na trest smrti, připadlo těch let čtrnáct.
Jak vám v té chvíli bylo?
„ My jsme tomu nechtěli věřit. Představte si že je vám dvaadvacet, nic jste nespáchal a řeknou vám, že od zítřka 14 let života strávíte v těžkém kriminále. Nikomu bych nepřál věznice na Pankráci, v Ruzyni ani Jáchymov, odkud jsem se dostal na amnestii po pěti letech. Na to slova nestačí. Poznal jsem tam ale zároveň spoustu skvělých statečných lidí.“
Jste pořád vlastenec?
„ Jsem, Když nosíte takovou dobu lvíčka na prsou, nemůžete nebýt. Navíc já k tomu byl odmala vychováván. Tatínek byl řezník a sportovec, maminka Sokolka a kluziště u Libeňského mostu bylo stejně jako Štvanice na dosah. A tehdy se sport nedělal hlavně pro peníze. Reprezentanti byli náš vzor. A když jsem jako jeden z nich procestoval velký kus světa, vždycky už jsem se těšil až uvidím Prahu, projdu se po Karlově mostě, dám si pivko v některé hospůdce a řeknu si, tak jsem zase doma. Víte, já si myslím, že tohle je nádherná země plná šikovných a slušných lidí i když to tak někdy na první pohled nevypadá. Zlo vždycky víc řve a je víc vidět, protože na tom dobrém parazituje. A nesmíme se ho tak bát. Jen si vezměte, kolik naši zem proslavilo nejen sportovců, ale i vědců, kumštýřů, lékařů, nebo šikovných řemeslníků. „
Jak Vám bylo když finské národní mužstvo, které jste trénoval porazilo naší reprezentaci?
„ No to byla pěkná schizofrenie i když je člověk profík. Finové mě objímali a házeli do vzduchu a já nevěděl jestli mám být šťastný nebo smutný. Naši po mně plivali. Fakt je že Finové mne uvedli i do své hokejové síně slávy.“
Co Vám vadí na současné politice?
„Chybí mi empatie, vcítění se do druhých. Všechno se přepočítává pouze na peníze. Příliš mnoho lidí rychle bohatne, příliš mnoho lidí rychle chudne. Slýchám vážně míněný žert, že brát se musí právě těm chudým. Moc toho nemají, ale je jich hodně. Lidé politikům právem nevěří. Po tom co vidí a slyší v mediích nevěří, že jdou hájit zájmy této země a jejích občanů, ale výhradně svoje. Příliš často cítíme, že stranické zájmy jsou nad zájmy státu. Zkrátka o morálce se dnes jaksi vážně nehovoří. Politici by měli víc naslouchat a méně velet. Vždyť právě proto jim občané dali důvěru.“
Vy ale také kandidujete do senátu, akceptoval byste coby senátor třeba průměrný plat?
„ Klidně. Pokud by na to přistoupili všichni politici včetně pana prezidenta. Vždyť to je čest, když vám někdo dá takovou důvěru. Víte, tahle země byla vždycky bohatá svou vzdělaností, kulturností , šikovností lidí a takové priority chci podporovat. Proto jsem přijal kandidaturu. Hlavně ale se soustředím na to, co je mi blízké, co jsem studoval a čemu rozumím. Abychom zvyšovali psychické i fyzické zdraví národa nejen dobrým zdravotním systémem, ale i prevencí, propagací sportu ve všech věkových skupinách. „
Máte už jisté nejen životní, ale i politické zkušenosti, jako poslanec, tak víte, že vždycky to sklouzne na rozpočet a musíte se pak vyjadřovat i ostatním problémům a oblastem našeho zákonodárství.
„ Děsí mne, když se někdo tváří že rozumí všemu. Na každou problematiku si musíte v takové funkci vyžádat stanovisko nezávislých, skutečných odborníků, řešit problém s těmi, jichž se týká. Politické kšeftaření mne nezajímá. A to platí i o škrtání v rozpočtu. Ale logicky vzato, stát je rodina a rodinný rozpočet nám řekne na co máme a na co ne. Na čem nebudete šetřit? Na zdraví a vzdělání svých dětí. Zkrátka je to, jak jsem zmínil, otázka priorit . Nepokládám například za fér, když lidem, kteří celý život platí zdravotní a sociální pojištění někdo říká, že jsme zadlužení a mají smůlu. Nepokládám za fér, když se tím vytváří neúcta a animozita mezi mladou a starší generací. Chci vrátit více sportu do života všech generací. Ten kdo sportuje , nebere obvykle drogy, naučí se nejen vítězit, ale i prohrávat a vnímá pak fair play v životě jako samozřejmost.“
Co v této souvislosti říkáte té obrovské korupci?
„ To je hrozná rakovina. Když vezmu naši společnost jako sportovní tým, je to jako když vám někdo prodá zápas, podplatí rozhodčího, když dostáváte branky z ofsajdu, nebo s faulem, a to je pro mne naprosto nepřijatelné. Pokud chceme mít radost ze hry, tedy ze života, musíme proti tomu bojovat a já podpořím každé rozumné řešení, které tomu pomůže. On to všechno říká jeden moudrý citát : Zařiďme, aby se poctivost vyplácela víc než zlodějna a hned bude méně zlodějů. Já myslím, že každý z nás by měl, tam kde může, začít vracet fair play, čestnou hru, zase do života. Vždyť už si to po těch morálních kotrmelcích snad zasloužíme.“
-drn-