Šavel či Pavel?

Při cestě veřejnou dopravou se ze zásady vyhýbám pokušení poslouchat cizí rozhovory. Spíše si rovnám v hlavě své myšlenky, tedy zabývám se sám sebou, nikoliv okolní kulisou.

Před týdnem jsem podnikl delší pracovní cestu autobusem, kdy mi bylo souzeno mít na sedadlech za mnou dvojici seniorů, poměrně hlasitě si vyměňující své názory. Dlouho jsem to ignoroval, ale posléze jsem přece jen přepnul na tento sousední dialog. Starší muž své partnerce „dělal díru do hlavy“ stran nově zvoleného prezidenta Pavla.  Byl k němu mimořádně kritický, padaly výtky typu: „to jsme to dopracovali, když je špion  naším prezidentem“, „bejvalej komunistickej rozvědčík na Hradě“, či „to vyjde najevo, až se po padesáti letech otevřou archivy, co to bylo za kulišárnu“, apod.   Trochu na mě padl z těch konspiračních řečí smutek a přišla mi na mysl zajímavá paralela, kterou nám zanechal dávný pisatel v „knize knih“, tedy v Bibli.

Ve skutcích apoštolů nalezneme pasáž popisující ukamenování prvomučedníka Štěpána.  Vrazi, jinak „ctihodní“ zákoníci ze synagogy, v zajetí své neomylné „spravedlnosti“, si odložili svrchní šat k mladému  muži jménem Saul či Šavel.  Tento Saul/Šavel z Tarsu nebyl nikdo jiný, než po svém obrácení před branami Damašku pozdější apoštol Pavel, dnešním slovníkem mluvčí a organizátor prvotní křesťanské církve (a též pozdější mučedník za křesťanskou víru). Jeho listy adresované jednotlivým křesťanským obcím jsou pro svou aktuálnost a živý jazyk  dodnes čteny ve všech kostelích. Dokonce, když jsem ještě za minulého režimu studoval vysokou školu, v rámci povinného předmětu marxismu-leninismu jsme byli s odkazem sv. Pavla seznamováni jako s „hlavním křesťanským ideologem“.

Úryvek z Prvního listu apoštola Pavla Korintským je často citován při svatebních obřadech jako nejkrásnější vyznání lásky; „láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá…. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá … atd“. Apoštol (křesťanské) lásky, dříve krutý pravověrný vymýtač „křesťanské hereze“ - větší paradox si člověk těžko může představit. 

Petr Pavel si sice s minulým režimem v mládí zadal (jako ovšem v různé formě většina z nás), ale již 30 let pracuje pro náš stát, pro jeho bezpečnost a prestiž ve světě. Když jsme odpustili svatému Pavlovi, proč nejsme ochotni odpustit nesvatému Pavlovi?

Stanislav Boloňský