Nikdo není dokonalý, jak zní okřídlená věta, ale k prezidentu Václavu Havlovi jsem choval obdiv a úctu. Prezidenta Václava Klause bylo možné pro některé jeho názory nesnášet ale současně respektovat, neboť byl politikem standardního evropského formátu. S prezidentem Milošem Zemanem jsme ale klesli do zahulené české hospody IV. cenové skupiny. Jeho hospodský populismus, zaměřený na nízké lidské pudy, dávno zasuté historické resentimenty, a také zneužívající nespokojenost lidí se současným vládnutím, slavil úspěch - přitom česká ústava neumožňuje prezidentovi přímo do činnosti vlády aktivisticky zasahovat.
Tyto poznatky potvrdily mé přesvědčení, že přímá prezidentská volba je tragický omyl naší demokracie (v tom se shoduji s Petrem Pithartem a mimořádně též s V. Klausem). V tomto svém názoru bych byl pevný i v případě, že by 2. kolo volby dopadlo opačně. Jde o cizorodý prvek v našem ústavním pořádku a systému zastupitelské demokracie. Stejně špatná by pak byla i přímá volba krajských hejtmanů, primátorů či starostů (snad s výjimkou malých obcí), a také jejich odvolatelnost referendem. To je ale teď vedlejší. Vítěze voleb je nutno respektovat, i když nám "nevoní", pokud jeho vítězství bylo dosaženo (přiměřeně) férově. Takovému vítězi je možné a dokonce nutné i pogratulovat. V případě této prezidentské volby tomu tak nebylo, proto Miloš Zeman není mým prezidentem.
Stanislav Boloňský,
místostarosta města Roztoky
Poznámka: obsah článku není oficielním stanoviskem SNK ED