Ruská agrese má samozřejmě na svědomí masivní úprk lidí z Ukrajiny. Část jich končí také v České republice. Těší mne, kolik našich spoluobčanů se jim snaží pomáhat. Dáváme tím jasný signál, že  hrůzy války vnímáme a s Ukrajinci soucítíme.

Bohužel je zde  skupina lidí, ovlivněných obrovskou propagandou samozvaných spasitelů našeho národa, typu Tomia Okamury, Jaroslava Foldyny, Lubomíra Volného či Trikolóristky Majerové - Zahradníkové. Jdou za nimi jako stádo, nechtíce ani diskutovat o dané problematice. Vycházím z vlastní zkušenosti a nepřestávám  se divit, jak na některé tato propaganda zabírá. Jak blahořečí Putina a Rusko. Především ti, co v Rusku nikdy nebyli. Protestují proti pomoci Ukrajincům. Bojí se, že sami máme málo. Jeden příklad za všechny. K nám na vesnici dorazila rodina z ostřelovaného Charkova. Trvalo jim 9 dní, než se sem dostali, naštěstí všichni v pořádku. Rodiče jsou architekti, ubytovaní jsou u jiných architektů v naší obci. Jejich syn, asi patnáctiletý, je velký sportovec a domluví se dobře anglicky. Jako předseda místního fotbalového klubu jsem byl požádán, jestli bychom mu nedali nějaký starší balón. Náš sportovní areál je otevřený pro veřejnost, tak proč ne. Kluk dostal postarší balón a byl radostí bez sebe. Ovšem reakce některých lidí byly: „Takhle to začíná, balonem. Jednou nám tu sežerou všechno". Je  smutné, že takto uvažují  v obci, kde není nezaměstnanost, lidé mají narvané mrazáky, nic jim nehrozí. I to je český národ, byť pevně věřím, že jeho menší část.