SNK Evropští demokraté podporují výstavbu radaru na území České republiky a vyzývají Parlament ČR k ratifikaci smlouvy. Za hlavní důvody považujeme těsnější spolupráci s USA a členskými státy NATO, která bude jasnou zárukou české a evropské bezpečnosti. Vítáme podmínku budoucího zařazení radarové stanice do obranných struktur NATO a zastáváme názor, že posilování spolupráce mezi členy aliance posiluje NATO jako celek.
V Koncepci zahraniční politiky ČR stojí, že „Česká republika bude podporovat posilování transatlantické vazby jako páteře evropského bezpečnostního systému.“ Tato koncepce byla schválena vládou 3.3.2003. Mimo jiné se v ní také píše, že „V souvislosti s alianční diskusí o způsobech obrany proti hrozbě raketových útoků zváží Česká republika formy svého příspěvku do případného budování systému protiraketové obrany.“ Tuto koncepci schvalovala vláda ČSSD, která patří mezi nejhlasitější odpůrce radaru, což považujeme v současné době za čistě populistický krok před podzimními krajskými volbami.
Argumenty, že výstavba americké základny přispěje k eskalaci zbrojení, považujeme za chybné i s ohledem na fakt, že radar je pasivním obranným zařízením, které je určeno k monitorování vzdušného prostoru a navádění raket, které mají pouze obranný účel. Zároveň odmítáme tvrzení odpůrců , že americká přítomnost ovlivní směr české zahraniční politiky, která i nadále bude v rukou představitelů Českého státu a jen na nich budou záležet budoucí zahraničně bezpečnostní kroky. Příklad fungující spolupráce v rámci NATO a udržení vlastního postoje je možné najít například v Německu, kde jsou v současné době desítky tisíc amerických vojáků, což ovšem Německé vládě nezabránilo tvrdě vystoupit proti válce v Iráku a krokům americké administrativy v této oblasti.
Jako významný argument umístit radar na našem území je i současný postoj představitelů Ruské federace. Zemi, kde může generalita otevřeně vyhrožovat české vládě, která uvažuje o rozmístění jaderných zbraní v kaliningradské exklávě a vojensky kontroluje část proevpropsky nakloněné Gruzie, je těžké považovat za pevného a důvěryhodného spojence. Způsob komunikace a skryté či otevřené výhružky nejsou dokladem o připravenosti Ruska k plné vojenské spolupráci s NATO, ale spíše o velmocenských tendencích Moskvy, která pravděpodobně stále považuje státy Střední Evropy za satelitní země bývalé Varšavské smlouvy. S tímto postojem je třeba hlasitě nesouhlasit a ukázat příklon ke spojencům z NATO.