Situace v Afghánistánu se dramaticky zhoršuje každým dnem a vláda České republiky rozvažuje  o tom, že našim spolupracujícím  tlumočníkům nabídne nějaké peníze, v krajním případě azyl asi dvěma desítkám z nich. Nevím, k čemu budou peníze potenciálně mrtvým a hovořit o pouhé dvacítce mužů zařazených do azylového řízení,  je výsměch realitě.  Je to dokonce více než výsměch, je to hanebnost. Některé evropské státy, které byly součástí koalice, plánují přijmout  několik tisíc svých bývalých spolupracovníků, Američané dokonce 50 tisíc. Neznám, ani nemohu znát přesná čísla, ale z logiky věci je jasné, že v našem případě  musí jít o stovky spolupracovníků a jejich rodiny. Možná, že ne všichni se nakonec rozhodnout zůstat v České republice, ale to už je jiná opera.

Spolupracovníci naší armády v Afghánistánu se měli evakuovat již společně s vojáky, nejpozději společně s pracovníky naší ambasády. Poté už mají jen minimální šanci uniknout svému neblahému osudu.

Nesmíme připustit opakování tragického příběhu Alžírska, kde Francie nechala v šedesátých letech na holičkách desetitisíce svých domorodých stoupenců, kteří následně zaplatili tuto službu Francii životem. Podobně to dopadlo v sedmdesátých letech ve Vietnamu po odchodu Američanů.. Hrozba tragického  masakru v Afghánistánu není o nic menší.  Horší, než vojenský neúspěch by byla  zrada mravních hodnot, na nichž stojí naše evropská civilizace.

Stanislav Boloňský, Roztoky