20/5/09 ČRo 6, pořad Názory argumenty
Přepis vysílání:
Ondřej KONRÁD, moderátor
--------------------
Už jsme hovořili o zahájení volební kampaně ve veřejnoprávních prostředcích a tento, tedy Český rozhlas 6, se už věnuje volebním programům jednotlivých stran. Dnes se zastavíme u subjektu, který byl po vstupu České republiky do Evropské unie třetím nejúspěšnějším v prvých volbách, tedy Sdružení nezávislých kandidátů-Evropských demokratů. Autorem analýzy je Jan Punčochář.
Jan PUNČOCHÁŘ, redaktor
--------------------
Sdružení nezávislých kandidátů - Evropští demokraté vstupuje do letošních eurovoleb z pozice třetí nejsilnější české strany v Evropském parlamentu. Má tam celkem tři poslance. Těžko ale říct, kdo z toho bude těžit. První z těchto poslanců, Jana Hybášková, tentokrát kandiduje v čele Evropské demokratické strany, zbývající dva sice nekandidují, ale podporují svou dosavadní stranu, tedy Evropské demokraty. Aby to nebylo tak jednoduché, těmto dvěma formacím je blízká ještě formace nazvaná Spojení demokraté - Sdružení nezávislých. Ta ale kandidátku stáhnula a podpořila Starosty a nezávislé, které do eurovoleb vede Jaromír Štětina. Část spojených demokratů ale podporuje Evropskou demokratickou stranu Jany Hybáškové. Vyznat se v zákoutích malých českých stran rozhodně není jednoduché. Stejně tak nesnadné je najít rozdíly mezi původními Evropskými demokraty a Evropskou demokratickou stranou, jinými slovy pochopit, proč vlastně kandidují odděleně. Jak vyplyne z následujících odstavců, programový důvod to rozhodně mít nemůže. Obě strany se profilují jako výrazně proevropské. Obě strany usilují o to, aby byla Česká republika uprostřed unijního názorového proudu a ne na jeho okraji, obě strany jsou pro silné transatlantické partnerství, obě strany se vyslovují pro zásadní reformu evropského rozpočtu. Liší se spíš v tom, jak podrobně zpracovaly své programy, než v tom, co v nich píší. Podívejme se nejprve na detailnější program Evropských demokratů. Rozdělen je do tří desater. V tom prvním popisují své hodnotové a ideové zázemí, ve druhém hlavní linie svého politického programu pro Evropskou unii a evropskou politiku České republiky a ve třetím, které lze považovat za vlastní program pro eurovolby, vymezují své priority pro práci v Evropském parlamentu. V něm tedy chtějí přispět ke vzniku společné energetické politiky, zasadit se o podporu malých a středních podniků, prosazovat odvážnou reformu unijního rozpočtu, přispět k realizaci projektu společného transatlantického trhu a podporovat vytvoření a dodržování realistické zahraničně politické linie Evropské unie vůči Rusku. Ta by podle představ Evropských demokratů měla vzít plně v úvahu zkušenosti zemí střední a východní Evropy. Za své další priority tato strana považuje zrušení štrasburského sídla Evropského parlamentu, náhradou by tam vznikla technologická část zamýšlené "Evropské univerzity". Mimochodem její sociálně vědní část by podle této představy byla v Praze. A k tomu chce strana dohlížet na správné uvádění institucionálních pravidel Lisabonské smlouvy v život, tedy za předpokladu, že tato smlouva vůbec někdy začne platit. Sympatický je také jednoznačný postoj k dalšímu rozšiřování Evropské unie. Evropští demokraté do ní chtějí začlenit balkánské země, ale směrem k Turecku a Ukrajině už mluví jen o hospodářské integraci bez zapojení těchto zemí do evropských politických struktur. V každém případě je z programu Evropských demokratů znát, že vědí, jaké pravomoci Evropský parlament má a že mají ponětí o tom, kam směřuje hlavní evropský proud. V tom se možná liší od mainstreamu české politiky, ale nijak zvlášť je to neodlišuje od jejich hlavních konkurentů, Evropské demokratické strany, která se snaží oslovit podobně smýšlející voliče. A nutno říct, že je oslovuje podobnými tématy, jen stručněji popsanými. Ve svém programu totiž o poznání více sází na známé tváře. Chce například ovlivnit skladbu rozpočtu tak, aby byl spravedlivěji rozdělen mezi členské země, požaduje změnu zemědělské politiky. Zasadí se prý o to, aby Česká republika mohla čerpat z evropských fondů i v dalším rozpočtovém období, tedy pro roce 2013. Do té doby chce udělat vše pro to, aby evropské peníze pomohly českým městům, obcím a podnikům z finanční krize. Bůh suď, jak to chce Evropská demokratická strana ovlivnit z Evropského parlamentu. Kromě toho bude usilovat o jednotnou evropskou obchodní politiku vůči Číně, chce se zasadit o vytvoření jednotné evropské energetické bezpečnosti a slibuje, že do České republiky přihraje některý z velkých evropských vědeckých projektů. Docela dost ambicí pro stranu, na jejíž kandidátce je všehovšudy pět lidí. Ani podrobná četba programů Evropských demokratů a Evropské demokratické strany nedává jasnou odpověď na otázku, proč tyto subjekty dlouhou dobu propojené i personálně tentokrát kandidují samostatně. Pokud za tím nevězí neschopnost dohodnout se, a to není zrovna dobrá vizitka pro politiky usilující o důvěru voličů, pak může být odpovědí snad jen snaha poprat se o hlasy českých euronadšenců tak, aby se ani jedna z těchto stran do Evropského parlamentu nedostala.
Ondřej KONRÁD, moderátor
--------------------
Analýza volebního programu Sdružení nezávislých kandidátů - Evropských demokratů, kterou napsal Jan Punčochář, ukončila blok vnitropolitických příspěvků středečních Názorů a argumentů a nyní se přesuneme k dění ve světě.
http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00925135&br=48&s= , 22. minuta